Jsme parta lidí, kteří bydlí jen kousek od sebe, ale ještě nedávno se neznala. Spojil nás jeden sen. Láska k přírodě a touha jeden kousek přírody zachránit. Potkali jsme se tak trochu náhodou, ale říká se trefně, že náhody přeci neexistují. Dnes nás toho spojuje víc. Např. i potřeba být součástí komunity a bydlet v neanonymní čtvrti. A tak jsme kromě petice začali pořádat i sousedské akce, které si moc užíváme a těšíme se na další. Budeme moc rádi, když se k nám přidáte.

Monika a Martin Domincovi

V oblasti u Rokytky bydlíme s manželem od roku 2009, v Praze už ale žijeme zhruba 25 let. Tehdy v místě dnešního parku a krásných promenád byla jen zarostlá pustina, samé bláto, místo cyklostezky za neprostupné zbytky pražců po původní vlečce a spousta skládek. Opuštěné chatky a torza zahrádek připomínala kdysi jistě opečovávané záhonky a stromořadí. Rokytka kolem dnešních meandrů byla láska na první pohled, když jsme jednou náhodou do těch míst zabloudili na kole. Nedlouho poté jsme stejnou náhodou narazila na první prodávaný projekt s říčkou za zády a vůbec jsme neváhali. První roky byly krušné. Nekonečné reklamace a dohady s developerem, nedokončené okolí domů, příjezd k domům po tankodromu, na tehdy ještě prázdnou zbrusu novou cyklostezku nebyl široko daleko žádný přístup, chyběl obchod, služby, kavárna. Park, hřiště i fitness stezka byly teprve ve fázi plánů. Po celou dobu se zájmem sleduji vývoj celé oblasti, zajímám se i o urbanismus, tvorbu města, územní plánování, architekturu, ale tu největší hodnotu v místě, kde žiji, vidím v silné a spolehlivé sousedské komunitě. Láska k přírodě, která mě k Rokytce zavedla, nakonec byla hlavním impulsem, že jsem se koncem minulého roku rozhodla aktivovat již relativně velkou skupinu obyvatel nově vznikající čtvrti a začala jednat se zastupiteli o budoucí podobě rozvojového území, zlepšení kvality života místních, ale hlavně ochraně posledních kousků přírody, která neustále ustupuje necitlivému developmentu. Přála bych si, aby se lidé v místě spojili a vytvořili silnou komunitu, která přiměje své zastupitele, aby jednali v jejím zájmu. Děkuji manželovi, že mi pomohl vytvořit tyto stránky, které ke splnění tohoto mého přání přispějí.

Lukáš Příbramský

Do nové čtvrtě Vysočan jsem se přistěhoval koncem roku 2019, do projektu zátiší Rokytka, který v podstatě splnil mé hlavní požadavky – rychlé spojení do centra metrem, příroda za rohem, klid od dopravy a blízkost Černého Mostu. Již před lety jsem se přestěhoval na Prahu 9 z mé domovské Prahy 14, jsem dítě Lehovce a vyrůstal jsem na celkem krásném sídlišti s lesem doslova za rohem, a tak jsem hledal něco, co by se tomu trochu mírně podobalo v pásu říčky Rokytky.
Vysočany tak pro mě nejsou žádná neznámá, oblast znám velmi dobře, díky tomu, že jsem nadšený cyklista, který rád objevuje své okolí, a tak jsem už od roku 2006 sledoval, jak se celá tato oblast proměňuje k lepšímu (sic na úkor velkého množství zeleně). Můj sen byl, že se přestěhuji do Pragovky, kde bude dnes krásná umělecká čtvrť, která žije, je plná restaurací, kaváren, divadel, galerií, a tak nějak je společenským centrem této čtvrti. Realita je zatím jiná, ale i tak byl domov hned vedle Pragovky jasnou volbou (neplést s Jihlavankou 😉 ).
Jsem urbanistický lajk, který miluje pohled architekta Gebriána, jež se na stavby dívá zejména prakticky a přínosně vůči svému okolí, a nejen na ně. Proto mi také není jedno, jak vypadá mé okolí a chci se na jeho vývoji podílet. Stačilo začít málem, a to uklízet nepořádek v našem okolí, který není můj, protože proč ne? Děláme častou chybu, že se nepodílíme na maličkostech a vše vnímáme optikou toho, že to za nás někdo udělá, protože jsme zaplatili daně. No a dnes nemám problém řešit s naší MČ, problémy které nás nejvíce pálí. Vychází to i z mé práce obchodního zástupce.

Klára Hanyková

Do Kolbenovy jsem se přestěhovala na podzim 2020. Vybrala jsem si tuto část Prahy hlavně kvůli nově vznikající čtvrti, blízkosti parku Zahrádky, a protože jsem poslední tři roky žila v Mnichově a zvykla si namísto MHD používat kolo k dopravě po městě, líbila se mi také blízkost páteřní cyklotrasy. Rozsáhlá zeleň, která se táhne podél říčky Rokytky mi přišla v pražském prostředí vzácná a jako čerstvá máma jsem uvítala i zázemí, které park nabízí jak pro děti, tak pro jejich rodiče (fitness louka). Do petice jsem se zapojila poté co začala BCD group stavět v neupravené části parku – původně jsem totiž předpokládala, že toto neupravené území a sousední plochy jen čekají na kultivaci. Realita mě ale nemile překvapila. Nejsem proti výstavbě nových bytů, zdařilou a promyšlenou proměnu brownfieldů na bytové čtvrti s adekvátní občanskou vybaveností naopak vítám. Energii a úsilí pro aktivity okolo petice u mě vycházejí z lásky k architektuře, urbanismu a mé profese UX designéra.

Eva Vodňanská

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

Jirka a Julie Mikyškovi

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.