V meandru Rokytky stejně jako v širším okolí Hloubětína a Vysočan existovala lidská osídlení již od pradávna.
Celou historii v kostce zpracoval také spolek Arnika ve svém článku.
Pro archeology je oblast Vysočan a Hloubětína možná překvapivě velmi bohatým územím nalezišť pozůstatků našich předků. Jedno takové bylo odhaleno přímo v centru nové čtvrti. V lokalitě Zahrady nad Rokytkou je archeologicky prokázáno osídlení již po 6 tisíc let. Nejstarší etapu osídlení řadíme do období časného eneolitu. Nálezy patří kultuře jordanowské, objevující se cca kolem 4 000 let př. n. l. Podrobněji je nález zpracován zde.
Období před 1900
Před 20. stoletím byly Vysočany ještě vesnicí, a podél Kolbenovy ulice byly pouze pole až do Hloubětína. Za zmínku stojí vysoké a dlouhé návrší Homolka na místě současné Pragovky, které se svažovalo až k Rokytce. Protože na něm byl křížek, tak se tomu místu říkalo také U křížku (Ten je dnes po rekonstrukci umístěn před mateřskou školkou v Pivovarské zahradě). Homolka je společný hrob vojáků, kteří padli v bitvě u Štěrbohol, nebo pak zemřeli v dominikánském špitále (špitál sv. Pavla byl na náměstí OSN byl zničen při náletu spojeneckých bombardérů v roce 1945), kde se léčili po zranění v boji. Když Homolku rozkopali pro stavbu Pragovky (budova E), tak se tam nacházelo množství zbraní, palaše, šavle, zbytky uniforem, a mnoho koster pohřbených vojáků.
U blízké Rokytky bylo pískoviště a lomy na písek statkáře Pospíšila. Před regulací tam byla čistá Rokytka, kam se chodili lidé koupat. Žily tam nejen ryby, ale i raci, jak tam byla nádherně čistá voda. Směrem odtud k Harfě byly velké a hluboké tůně. Chodívali tam plavit koně ze statků a z povoznických živností. Takto Rokytku ještě využívali ve 20. století nouzové kolonie, dokud okolní průmysl nebyl tak rozšířený.
Pozemky patřily pod řevnický statek Dominikánů od roku 1860 a byly zde pole až do roku 1938.
Orientační knihy Velké Prahy a Modřan (Praha: Masarykův četnický vzdělávací a podpůrný fond, 1948)
Období 1938 – 1950 – bouřlivé dějiny
Jedno z nejvíce turbulentních období nejen u nás ale i v celém světě. Na území parku Zahrádky a současných zahrádek jsou ještě políčka, která se táhnou podél Rokytky od Freyovy až po Kbelskou. Nicméně, celou oblastí už proniká průmyslová zástavba. Stojí Kolbenka (ČKD Vysočany) podél Kolbenovy ulice až po ulici Moravcových. Stojí již známá budova E Pragovky, tehdy ještě patřící poště. U ulici Na Černé strouze je již tovární budova Aero, na začátku Poděbradské stojí malé komplexy průmyslových budov (např. barvy Tebas) až po Kolmou ulici, a na Tesle Hloubětín již také stojí první výrobní hala. Na místě současného sídliště Nová Harfa funguje na tehdejší dobu moderní spalovna Vysočany.
Už tehdy stála bytová zástavba, kterou známe dodnes na křižovatce Poděbradské s Freyovou, v Kolmé ulici, a okolo Špitálské. Pod Strojírnami se teprve stavělo. Na dlouhou dobu jediné běžné bydlení v okolí, než začala růst novodobá obytná čtvrť kolem centra průmyslových Vysočan, vyjma nouzových kolonií. Tyto kolonie se stavěly pro občany, kteří se vydali do Prahy za prací a nejčastěji pracovali v okolních továrnách. Většinou šlo o chudé lidi, kteří se zbavili všeho a vydali se do velké Prahy a kolonie jim byly jediným domovem.
Okolo Rokytky a parku Zahrádky se nacházely celkem tři nouzové kolonie – Čína, jež zabírala horní část současného sídliště YIT Suomi podél Kolbenovy ulice, mladší Za Aero, jež byla na místě dnešního komplexu Moebelix a Pepsi, a nejmladší Mandžurie (vznik cca 1939), na území dnešní benzínové pumpy OMV sahající až k domům na pomezí ulic Jana Přibíka a Sousedíkova.
Život se v nich velmi lišil, zatímco Čína a Za Aero byly založeny městem Praha již v 30. letech, tak Mandžurie pravděpodobně vznikla nelegálně. Nemáme o ní dochované oficiální informace. Čína byla plně samostatná a vybudována svépomocí, bez zpevněných silnic, elektřiny a dalších dnes běžných věcí, Mandžurie na tom byla podobně a svým vzhledem mírně připomínala zahradní kolonii. Obě kolonie byly propojeny malou lávkou přes Rokytku, která byla kousek za současnou lávkou z parku Zahrádky do ulice Smržových. Kolonie Za Aero byla již obecní a zbudována Prahou, se silnicemi, řadovými domky a s bohatou občanskou vybaveností, kde byl život rozhodně lepší. Spodní část dnešního sídliště YIT Suomi k Rokytce, tehdy podél nouzové kolonie Čína, byla využívána jako zahradní kolonie hlavně Pražáky, pro které toto byla periferie města, podle dobových zápisů bylo její jméno Rajská zahrada.
Již v roce 1939 je však Československo okupováno Německem, a tak jsou okolní továrny zabrány Wehrmachtem a využity pro výrobu válečných strojů. Zakladatel a provozovatel ČKD, slavný Emil Kolben, je ve svých 77 letech zbaven veškerého majetku a s početnou rodinou skončí v koncentračním táboře kvůli svému židovskému původu. Umírá v roce 1943 v Terezíně.
V tomto období vznikají na území parku Zahrádky, na poli po cestě z Mandžurie do Číny podzemní a povrchové kryty, pravděpodobně pro pracovníky z přilehlé ČKD, aby se mohli schovat v případě náletu. Ten se území skutečně nevyhne. V březnu roku 1945 Spojenci bombardují továrny ČKD a přilehlé území. V té době nebylo zaměřování tak přesné jako dnes, a tak bomby padají i do obydlených území. Na území parku Zahrádky a jeho přímého okolí lze nalézt na leteckých snímcích minimálně 10 velkých kráterů od bomb. Konec války je doslova za rohem.
V poválečném období roku 1948 s pomalu nastupujícím komunismem začíná v oblasti zahrádek vyvlastňování. Území je vedeno dlouhodobě (cca od roku 1860) pod Řevnickým velkostatkem kláštera Dominikánů. Podle návrhu ministerstva pro revizní komisi ze dne 13.3.1948 má být vyvlastněno cca 66 ha půdy v k.ú. Vysočany z důvodu naléhavé potřeby.
Není to však poprvé, co bylo toto území zabráno státem, poněvadž během pozemkové reformy v roce 1919 při vzniku Československa byla tato půda rovněž zabavena, a na žádost konventu řádu Dominikánů vrácena roku 1927 (zrušil se zábor půdy).
Během revize reformy v roce 1948 však ministerstvo zemědělství toto rozhodnutí pozemkového úřadu ruší a půda je znovu převzata do rukou státu. Podle nového regulačního plánu města Prahy je tato půda nově z většiny stavební a ne zemědělská, proto je o ní velký zájem. Současně konvent řádu Dominikánů žádá o zrušení záboru, aby mohl vyživovat členy řádu a udržovat kostel sv. Jiljí na Praze 1. Tomu není vyhověno a půda přechází pod hlavní město Praha. Vzhledem k tehdejším přehnaným reformačním aktivitám je toto oficiálně stvrzeno až v roce 1954, přestože již má město pozemky v užívání od roku 1950.
Období 1951 – 1953
První zahrádky na území dnešního parku Zahrádky vznikly podél Rokytky mezi lety 1951-1953 přesunem z jiné kolonie ve Vysočanech do tohoto místa. Pravděpodobně se jednalo o zahrádky na místě dnešní vysočanské polikliniky, na leteckých snímcích je patrné, že se na jejím místě nacházeli oddělené pozemky s malými stavbami ještě v roce 1945, v roce 1953 už na daném místě stojí nová poliklinika. Při budování zahrádek v nové lokalitě byly vynaloženy tisíce brigádních hodin, aby se povedlo dostat půdu do originálního stavu před válkou.
Na pozemku totiž stále byly povrchové a podzemní kryty částečně zavezené vyvážkou a odpadem. Spalovna Vysočany zřejmě využila situace mezi lety 1948-1950, kdy o pozemky nikdo nepečoval a částečně jej zavezla pražským odpadem. Zahrádkáři následně území s velkým úsilím vyčistili a zavezli novou ornicí. Od této chvíle se počet zahrádek neustále zvyšuje, až dosáhne od Rokytky k ulici Modrého. Někdy v tomto období zde vzniká základní organizace pod Českým(slovenským) Zahrádkářským Svazem.
Období 1954 – 1988, zlatá éra zahrádek
Odbor pro výstavbu ONV v Praze 9 vydává 25.5. 1954 souhlas, aby vznikla zahradní kolonie na území současného parku Zahrádky a jeho okolí. Dovoluje výstavbu zahradních altánů, společné klubovny a oplocení. Toto rozhodnutí je však kdykoliv odvolatelné, není dovoleno kolonii nadále rozšiřovat, stavby musí být snadno rozmontovatelné, aby šly přemístit v případě zrušení kolonie, a nesmí se v nich bydlet. Je omezen počet stromů, které lze zasadit, a nepřipouští se, aby byly oploceny jednotlivé zahrádky. Toto rozhodnutí je předáno předsedovi základní organizace č. 99 ČSZ.
Ze záznamů v roce 1958 je patrné, že součástí kolonie je také zahradnictví, v místech současné spodní zahrady vedle dětského hradu, což nám potvrdila i pamětnice, která zde má zahrádku až dodnes (končí však s běžící výpovědní lhůtou k 31.3.2023). Ve věku požehnaných více než 90 let pamatuje, jak v těchto místech vyrůstala v oblasti dnešního zahradnictví vedle fitness louky. Tyto prostory, které její rodina vlastnila, se postupně zmenšovaly zabíráním ve prospěch ČKD (Pragovka) a vlakové vlečky. Měli zde hezké bydlení s celou rodinou v dostatečně prostorném domě se zahradou. Její maminka sloužila jako zahradnice přímo rytíři Freyovi. Po smrti otce v 70. letech a poté, co byla městem vytrvale přesvědčována k odstěhování a bylo jí nabídnuto několik nevyhovujících bytů ve Vysočanech a Hloubětíně, se nakonec odstěhovala do nového bytu na Chodově v tehdy vznikajícím sídlišti. Nadále však chodila do práce ve Vysočanech a měla zde zahrádku v jiné části pozemku, než kde se svou rodinou bydlela. Dodnes dojíždí na zahrádku téměř denně a pečuje o několik záhonů, sazeničky dokonce nabízí k prodeji.
Ve stejném roce (1958) vystavil odbor výstavby hl. m. Prahy vodoprávní povolení ke stavbě vsakovací studny a čerpadla k závlaze zahrádek kolonie č. 99. Postupně je rozvedena i pitná voda. Obhospodařováno je 123 parcel, na nichž je 122 altánů, společenská klubovna, vlastní vodárna užitkové vody s rozvody po celé ploše, rozvedena je i pitná voda. Ekologický význam zde má 2050 ovocných stromů, 1900 ovocných a jiných keřů, 420 ozdobných a jiných stromů. Kolonii rekreačně obývá cca 600 osob (včetně rodinných příslušníků). Toto klidné období trvá de facto až do roku 1988.
Za zmínku stojí, že během těchto 30 a více let v okolí zahrádek definitivně zanikla kolonie Mandžurie (1965), a to kvůli stavbě vlečky k vysočanské spalovně a továrně ČKD Lokomotivka (na území dnešní O2 arény). Stejně tak zanikla část zahrádek a kolonie Čína, díky severní části této vlečky, která vedla do Pragovky a areálu ČKD mezi Kolbenovou ulicí a vlakovou tratí z Vysočan do Horních počernic. Do roku 1988 zanikla i kolonie Za Aero a de facto i Čína, díky postupnému rozšiřování průmyslových areálů. Poslední zbytky Číny byly zničeny před rokem 2000. Do zahrádek posléze vedl jediný přístup, a to ulicí U Elektry. Průmysl obklopil celé zahrádky, a kdyby se nezměnil režim, pohltil by i je samotné. Psal se rok 1988 a zástupce generelu ČKD sdělil místnímu svazu zahrádkářů ČSZ č. 99, že počítají se zrušením zahrádkářské kolonie do roku 1990 kvůli přeložce říčky Rokytky.
Období 1989-2009 – nový režim, nová realita
Ano, říčka Rokytka by byla přemístěna jižněji k ulici Modrého a údolí Rokytky se zahrádkami bylo zavezeno vytěženou zeminou ze stavby metra B. Následně se na jejím místě mělo vybudovat parkoviště pro 840 vozidel. V původním korytu říčky plánoval investor rozšíření areálu závodů ČKD Praha – Vysočany jih. Vyrostla by zde opravna motorových vozidel, centrální sklad a garáže nákladních a osobních aut a etážové parkoviště osobních aut (371 míst). Nové koryto Rokytky mělo být doplněno o sadové úpravy, pěší cestu a cyklostezku (už tehdy!).
Tehdejší Útvar hlavního architekta hl. m. Prahy (dá se říci, že předchůdce dnešního Institutu plánování a rozvoje HMP) přislíbil zahrádkářům zachování kolonie „v co největším rozsahu a na co nejdelší dobu“, protože práce s projektovou přípravou 4. úseku metra B a rozšíření areálu ČKD teprve začala. Podle tehdejšího platného Územního plánu hl. m. Prahy se kolonie nacházela v oblasti určené z části pro průmysl, a tak ji nebylo možné považovat za definitivní a neuvažovalo se o její stabilizaci. Nebylo by hospodárné, aby v komplexně zainvestovaném a pro průmyslovou výrobu připravovaném území byla stabilizována zahrádkářská kolonie, která by bránila v účelnému rozvoji výrobních ploch.
Proti tomuto se však zahrádkáři postavili, pár měsíců před Sametovou revolucí. Jádro argumentu bylo, že by bylo zmařeno 40 let úsilí při budování těchto 5 hektarů zahrad a zeleně. Požadovali ověření skutečných záměrů Prahy 9 v oblasti ekologie, poněvadž členská základna měla mimořádný osobní vztah k této části Prahy. Na rekultivaci území vynaložili více než 100 000 brigádnických hodin, včetně zajištění pokrytí celého území kvalitní ornicí na vlastní náklady.
Zahrádkáře tehdy podpořila jistá Z. Márová z Prahy 10. která píše hygienické stanici na Praze 9:
„Nejsmutnější je, že na jedné straně mluvíme a jednáme o roku životního prostředí a roku ekologie a na druhé straně si podřezáváme větev, na které v Praze všichni sedíme. Doufám proto, že zvážíte situaci v tomto krásném, tichém a hlavně posledním a jediném údolí Rokytky, které Vysočanům zůstalo. To, co bylo v úseku Sokolovská-Palmovka, bere za své v důsledku obrovské bytové výstavby. Mějte prosím na paměti, že tento plánovaný záměr není krátkodobý, nýbrž na moc a moc desítek let!“
Komunistický režim však do roku 1990 padl a vše se změnilo. Roku 1991 bylo území zahrádek zařazeno pod zemědělský půdní fond do pozemkového fondu, který má na starosti státní pozemkový úřad. Zároveň se pozemkový úřad začíná zaobírat majetkovými křivdami minulého režimu. V tomto období mají zahrádkáři částečně klid až do roku 1999, kdy se schválí nový Územní plán hl. m. Prahy., který část zahrádek definuje jako zastavitelnou plochu (právě proti tomuto rozhodnutí v posledních letech intenzivně bojujeme). Po mnoha debatách zahrádkářům dochází, co tato změna znamená, a od roku 2001 se snaží (jejich základní organizace) o odkup zahrádek, protože mají přednostní právo k odkupu před obcí. Bohužel pro ně, státní pozemkový fond toto území už v té době řeší v rámci restituční žádosti, a tak prodej neumožní.
Zajímavé je, že roku 1991 ZO č. 99 požádala o rozšíření zahrádkářské kolonie o dalších 17 dílců, a to je schváleno útvarem hlavního architekta hl. m. Prahy, nicméně stále platí, že zahrádkáři jsou povinni se podřídit případnému úřednímu rozhodnutí o vyklizení pozemků z důvodu vyššího společenského zájmu. Kolonie tak nebyla ani po 40 letech stabilizována a je v rozporu s platným územním plánem, ale počítá se s nimi minimálně do roku 2010, pokud nebude z důvodu veřejného zájmu rozhodnuto jinak. Dovolena je stavba dalších zahradních altánů bez podsklepení. Zahrádky tak naproti všemu žijí a dokonce mají naději na budoucnost.
Tu jim též dá Český ústav ochrany přírody v roce 1994, kdy doporučuje změnit provizorium zahrádek a stabilizovat je. “Stabilizace zahrádkářské osady je z odborného zájmu ochrany přírody dobrým řešením, neboť zdejší biokoridor zůstává a jeho přírodní podmínky měněny.” V roce 1998 opakuje totéž agentura ochrany přírody a krajiny ČR, neboť kolonie se nachází v záplavovém území a zástavba bytová nebo průmyslová by nebyla vhodná. Dále je zachování zeleně v průmyslové oblasti Vysočan “nanejvýš důležité”.
V období od roku 2001 až do roku 2008 však nastává zvláštní situace, kdy stavební úřad prodlužoval provoz zahrádek nehledě na Státní pozemkový fond a stávající územní plán. Nicméně, v roce 2003 už dostávají zahrádkáři výpověď s roční lhůtou, a hl. m. Praha žádá pozemkový fond o spolupráci a vyřízení restituce, aby mohla Praha 9 rekultivovat tuto lokalitu a využít ji v souladu s územním plánem. Ale stavební úřad znovu povoluje v roce 2005 užívání zahrad a prodlužuje výpovědní lhůtu o další rok. Pozemkový fond se tohoto řízení konečně účastní a souhlasí. V tomto roce také hl. m. Praha schvaluje změnu územního plánu podle urbanistické studie, aby území prošlo rozsáhlou transformací.
Následně v roce 2006 stavební úřad respektuje novou studii a změnu ÚP, upozorňuje zahrádkáře, že užívání chatek neni v souladu s ÚP, a chce po nich doložení jejich vlastnictví, a prodloužení nájmu zahrádek zamítá. Zároveň probíhá územní řízení o stavbě domů vedle zahrádek na bývalém vybetonovaném plácku, který ČKD využívala jako sklad. Tento projekt dnes všichni znají jako Zahrady nad Rokytkou I. v ulici Nepelova od developera BCD, který následně postavil domy v ul. Modrého, Sousedíkova, J. Přibíka a nakonec i na území původních zahrádek s nově vzniklou ulicí I. Hlinky. Ve stejnou dobu již probíhá stavba projektu Nová Harfa od developera Finep na území bývalé spalovny Vysočany.
Praha 9 překvapivě považuje opakovaně navrženou masivní zástavbu zahrádkářské kolonii za nevhodnou. Navrhuje změnu ploch v územním plánu z OV na OC (ze všeobecně obytného na čistě obytné). Můžeme potvrdit, že na místě projektu Inspirace Rokytka od BCD (kolaudace 2022) byly navrhovány i 10+ patrové domy, nebo řadová výstavba po celé délce ulice Modrého až k rugby. To už je rok 2008 a základní organizace č. 99 ČSZ sama podává žádost o své zrušení na základě členské schůze.
Co je primárním důvodem dnes netušíme, ale je pravděpodobné, že se jedná o kombinaci několika aspektů – dluh vůči státu (již za dva měsíce nájmu), změny územního plánu umožňující výstavbu v zahrádkách, snaha Prahy území revitalizovat (získala území dnešního parku Zahrádky, protože v restituci nebyly tyto pozemky vydány), dočasný pokles zájmu o zahrádky z důvodu stárnutí původních nájemců a neobydlenosti území, zvýšení počtu lidí bez domova zneužívající opuštěné zahradní altány, a celkově období, kdy zahrádky v Praze upadají a mladší generace o ně neměla v té době dostatečný zájem.
Ačkoliv nemá ZO právního nástupce (z důvodu dvouměsíčního dluhu vůči státu), vzniká tehdy občanské sdružení Rokytka, které založili sami zahrádkáři. Předseda sdružení doporučuje zachování zahrádkářské osady, protože jde o jedinou udržovanou zeleň v okolí a navrhuje asanaci pouze okolních skladových areálů a neudržovaných ploch okolo Rokytky. Zahrádkáři se obrátí na Státní pozemkový fond, a ten překvapivě v roce 2007 prodloužení umožní až do roku 2009.
Nicméně, po zrušení Základní Organizace v roce 2008 hl. m. Praha zasáhlo a v celém území neodborně odstranila ploty, rozvody užitkové a pitné vody. Sdružení Rokytka se posléze přesunulo se zbývajícími zahrádkáři na území stávajících zahrádek, stále v majetku pozemkového úřadu, a území parku Zahrádky začalo postupně chátrat.
Ještě v roce 2009 jedna nájemkyně žádá pozemkový fond o odkup zahrádky a stěžuje si, že při ukončení činnosti ZO č.99 bylo neodborně zlikvidováno oplocení, rozvod pitné a užitkové vody a vzrostla zanedbanost zahrad. Zároveň navrhuje snížení nájemného. Dostává však reakci a potvrzení, že pozemky jsou nárokovány církví.
Foto: Marie Černohorská
Období 2010 – současnost
Po pár letech chátrání je v roce 2010 srovnána se zemí část původních zahrádek určených pro park Zahrádky včetně parcely, kde se dnes nachází bytový dům Inspirace Rokytka (BCD). Stávající funkční zahrádky na parcele 1805/1 a 3 jsou do roku 2014 soběstačné, pozemkový fond na jejich obnovu nepřispěl (zahrádkáři si museli financovat ploty, vodu apod.). Státní pozemkový úřad uznává, že lze pozemky vydat Klášteru dominikánů, a Institut Plánování a Rozvoje (IPR) hl. m. Prahy vydává souhlasné stanovisko, jelikož pozemky nejsou potřebné pro uskutečnění žádné veřejně prospěšné stavby. V roce 2015 tak pozemky přechází zpět do majetku Kláštera dominikánů po téměř 65 letech.
V době jejich obnoveného vlastnictví běží status quo až dodnes, avšak nad zahrádkáři visela možnost zrušení každý rok, a to díky nastavení smluv na dobu určitou, které byly každý rok obnovovány podle vůle církve. Nájemci si museli stále veškerý provoz financovat sami, Klášter nepřispěl na žádné opravy či údržbu. Na druhou stranu od zahrádkářů vybíral relativně nízké částky za nájem. Už tehdy hledal developera, který by území zastavěl a umožnil tím Klášteru získat finance pro renovaci Kláštera sv. Jiljí na Praze 1 a zároveň zajistil církvi stavbou bytů i možnost dlouhodobého příjmu z pronájmu. Církvím jako takovým končí státní podpora do roku 2030. Dominikáni svého developera kolem roku 2020 našli, stala se jím developerská firma JRD.
Mezitím vedle zahrádek vzniká pomalu, ale jistě park Zahrádky, který se plánuje cca od roku 2011 v režii magistrátu. Po dlouhých dohadech převezme projekt Praha 9 a oznámí jeho podobu občanům až v roce 2016 s tím, že park bude otevřen roku 2017. Slavnostního otevření se nakonec noví obyvatelé dočkají až na jaře 2019, a to včetně nové chybějící lávky přes Rokytku a přístupu k cyklostezce.
Podoba parku měla i svou kontroverzi, původně se počítalo v areálu s mini golfovým hřištěm. Proti tomu se postavilo občanské sdružení Krocan, a to včetně žádosti o zachování původních stromů. Praha totiž tehdy plánovala kompletní revitalizaci území a všechny stromy odstranit. Sdružení Krocan bylo úspěšné, návrh parku se přepracoval, odstranily se údajně jen nemocné a poškozené stromy, a vysázelo 33 nových. Park se během následujících dvou let zpřístupnil od Kolbenovy ulice, otevřeno bylo také malé venkovní bistro, které vybudovala na své náklady společnost Finep. Bohužel při stavbě projektu Inspirace Rokytka od BCD padly za oběť další původní stromy v tomto území dosud bez adekvátní náhrady. Navíc byla na území parku vybudována předimenzovaná asfaltová silnice s parkováním a vjezdem do garáží a sousedního zahradnictví.
Rok 2023, v tuto chvíli současnost, je koncem pro zahradničení v této lokalitě. Klášter dominikánů rozeslal symbolicky těsně po vánočních svátcích všem aktivním zahrádkářům výpovědi s účinností do konce března. Začíná boj místních občanů za to, aby se zahrádky staly součástí parku a výstavba se konala ve stále nezastavěných brownfieldech.